Znak a vlajka obce

Mgr. Jan Tejkal

HERALDICKÁ TVORBA, Záblatská 23/25, 713 00 Ostrava-Heřmanice

• tel.: 602 953 832
• e-pošta: j.tejkal@volny.cz

Podle platné právní úpravy mohou obce a města disponovat vlastními obecními (městskými) symboly, to znamená znakem a vlajkou (praporem). Pokud obec (městys, město) nemá historický, řádně udělený, či tzv. vydržený znak či vlajku, má právo požádat prostřednictvím Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o udělení symbolu (resp. symbolů).

Při vytváření nových obecních symbolů je přitom nutno dbát především více či méně  pevně stanovených zásad heraldické a vexilologické disciplíny a dále respektovat těsný významový vztah znaku a vlajky obce k lokalitě, jíž mají reprezentovat.

Existuje několik základních tématických okruhů, jimiž se tvorba nového znaku a vlajky může inspirovat. V prvé řadě se jedná o vytvoření tzv. mluvícího znamení, jehož předností je transparentnost a široká srozumitelnost symbolů, nebo o navázání na historické pečetní či razítkové symboly obce, které do značné míry stanoví obsah nových symbolů a jež je vhodné zejména proto, že zachovává kontinuitu původních předheraldických a nových heraldických a vexilologických symbolů obce.

Nelze-li adekvátně aplikovat princip mluvícího znamení, nebo není-li možno nalézt otisk pečeti či razítka, případně je-li pečetní obraz nevhodný - například vzhledem k jeho heraldicky neúnosné složitosti - k přepisu do znaku a vlajky obce, připadá v úvahu alternativní komplex námětových regionů - například symbolické vyjádření místního světce jakožto patrona obce, odkaz na význačné události nebo pověsti a mýty v dějinách obce, připomenutí erbovních motivů někdejších feudálních majitelů obce či příslušného panství, poukaz na specifické historické či současné řemeslné a jiné pracovní aktivity obyvatel obce, nebo vykreslení určitého relevantního přírodního motivu krajiny, do níž je obec zasazena, atd.atp..

Vlajka (prapor) obce nebo města by měla odpovídat podobě či symbolice obecního (městského) znaku.

Jednou z možností, jíž naplňují (a zejména v minulosti naplňovaly) především městské lokality a lokality s historickými právy města či městečka, je geometricky koncipovaná vlajka ve formě kombinace horizontálních či vertikálních pruhů a případně dalších geometrických obrazců, barevně odvozených z tinktur (tj. barev a kovů) znaku, doplněných fakultativně o některé relevantní znakové figury pro zdůraznění neopakovatelnosti každé vlajky.

Často - a zejména u lokalit bez městského statutu, kde vzniká vlajka současně se znakem – se přistupuje rovněž k tzv. opakování znaku, což znamená, že vlajka obce má stejnou či velmi podobnou figurální kompozici jako obecní znak.

Návrh znaku obsahuje figuru hroznu vinné révy převzatou z obrazů historické pečeti obce a historických razítek obce a figuru orlice, jež pochází z historického erbovního znamení pánů z Krhovic.

Figura hroznu vinné révy (se dvěma listy) představuje kontinuálně užívaný historický symbol obce doložený nezřetelným otiskem v archivních fondech Moravského zemského archivu v Brně a vyobrazeními v literatuře o historii obce.

Figura orlice se objevuje na doložené pečeti se štítem Albrechta z Krhovic z roku 1413 a na vyobrazení erbu v erbovníku Conrada Grünenberga z roku 1484, v němž je erb u nápisu „herre von Gorwicz“ zobrazen jako zlatý (žlutý) štít s modrou orlicí s červenou zbrojí a perisioniem (neboli pružinou na hrudí a křídlech). V klenotu erbu (tj. na rytířském helmu s přikryvadly) je pak černé orlí křídlo převázané stříbrnou (bílou) stuhou.

Návrh znaku obce tedy počítá s přítomností obou popsaných historických motivů, které představují ideální podklad pro tvorbu znaku obce - jednak proto, že se jedná o starobylé figury symbolizující dávnou historii obce a jednak z toho důvodu, že v komunální heraldice Čech, Moravy a Slezska dosud není uplatněna modrá orlice ve zlatém štítě a přítomnost této figury tak učiní znak obce Krhovice zcela originálním a se znaky jiných obcí nezaměnitelným.

Znak obce ovšem nemůže být zcela totožný s historických erbem pánů z Krhovic, a proto figuru orlice zobrazuji v modifikovaných formách tak, aby bylo zřejmé na jaký historický pramen znak obce navazuje, a současně, aby nebyl znak Krhovic zcela totožný s erbem někdejších krhovických pánů:

Zobrazuje se polovina orlice v horní půli štítu, přičemž figura orlice je doplněna motivem vlnkovitého dělení štítu s umístěním vinného hroznu se dvěma listy do dolního znakového pole.

Pokud jde o zvolení barev znaku v obecné rovině, existuje v heraldickém tvarosloví pravidlo o nemožnosti pokládání barvy na barvu a kovu na kov.

V klasické komunální heraldice českých zemí hovoříme o šesti základních tinkturách, k nimž posléze přibyly další doplňkové tinktury, kupříkladu tzv. přirozené barvy.

Dvě z oněch základních tinktur jsou tzv. kovy - zlatá neboli žlutá a stříbrná neboli bílá, zatímco ostatní - červená, modrá, zelená a černá - patří do kategorie barev.

Je tedy možno volit buď kovový štít (resp. kovové pole štítu) a barevné figury, či opačně barevný štít (resp. barevné pole štítu) a figury kovové. V obou případech je přitom vhodné zachovat co nejmenší možný počet tinktur.

U návrhu znaku pro obec Krhovice lze pak - při zachování popsaného pravidla – vyjít především z historických erbovních tinktur pánů z Krhovic a tinktury ostatních doplňkových figur těmto historickým tinkturám přizpůsobit.

„Ve zlato-červeně vlnkovitě děleném štítě nahoře modrá vyrůstající orlice s červenou zbrojí a jetelovitě zakončeným zlatým přerušeným perisoniem na křídlech, dole vinný hrozen se dvěma listy.“

Při tvorbě návrhu obecní vlajky platí, že námět nebo podoba vlajky musí korespondovat s figurálním obsahem či podobou návrhu znaku. Tuto zásadu lze realizovat ve třech základních intencích:

I-Přistoupením k tzv. opakování znaku (ať již k tzv. doslovnému či tzv.částečnému opakování znaku), což znamená, že se v listu vlajky objeví zcela totožné figury ve stejné či obdobné kompozici jako ve znakovém štítu.

II-Zjednodušením znakových figur do geometrické kombinace pruhů s totožnými barvami.

III-Vzhledem ke konkrétnímu případu vyváženou kombinací postupů I. a II..

V případě návrhu vlajky pro obec Krhovice se přitom ukazuje jako vhodné postupovat takto:

- doslovné opakování znakové figurální kompozice.

Varianta 7:

„List tvoří dva vodorovné pruhy, žlutý a vlnkovitý červený. Z červeného pruhu vyrůstá do žlutého pruhu modrá orlice s červenou zbrojí, žlutým vinným hroznem na hrudi a jetelovitě zakončeným žlutým přerušeným perisoniem na křídlech. V červeném pruhu žlutý vinný hrozen se dvěma listy. Poměr šířky k délce je 2:3.“

K variantám návrhu znaku a vlajky obce je přiloženo vyjádření PhDr. Ivana Štarhy z Moravského zemského archivu v Brně, člena expertní skupiny Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a garanta správnosti návrhů.

Z tohoto vyjádření vyplývá, že všechny varianty návrhu vycházejí z obecných zásad heraldické a vexilologické tvorby a mohou být tedy předloženy Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s žádostí o schválení a doporučení Předsedovi PS P ČR znak a vlajku obci udělit.

PhDr.Ivan Štarha ve svém vyjádření uvádí mj. následující:

„Zvolení netradičních barev modré orlice ve zlatém štítě považuji za velmi vhodné. Spojení znaku šlechticů, kteří se psali podle Krhovic a v 15. století v Krhovicích na dnes zaniklé tvrzi zřejmě bydleli, se symbolem z obecní pečeti (vložení vinného hroznu na hruď orlice) považuji za velmi vhodný motiv pro tvorbu nového obecního znaku.

Z předložených návrhů, které jsou podle mého názory všechny heraldicky i vexilologicky bezproblémové, považuji za velmi zajímavou též náhradu perizonia vlnitým břevnem, symbolizujícím mlýnskou strouhu, závlahový kanál i meandry řeky Dyje v katastru obce.

V současné právní terminologii figuruje jako primární pojem „vlajka“. Ve vexilologické terminologii se pak hovoří o vlajce, nebo o praporu dle způsobu užití.

V rámci tohoto textu užíváme právně závazný pojem „vlajka“.

Poměr stran (šířky a délky) listu vlajky je dle metodického pokynu Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky shodný s poměrem stran státní vlajky České republiky – tj. 2:3.

Na list vlajky nelze položit znakový štít – vlajka musí být svébytným symbolem, nikoliv jen podkladem pro znak.

Pojmy „zlatá“ a „stříbrná“ (tinktura) u znaku nahrazují u vlajky pojmy „žlutá“ a „bílá“ (barva).

V heraldice se pravá a levá strana popisují z pohledu štítonoše. Z pohledu pozorovatele je tedy heraldicky pravá strana vlevo a heraldicky levá strana vpravo.

Neudává-li se v blasonu orientace figury, má se za to, že je orientována doprava.

U heraldických tinktur – to znamená barev a kovů – se neudávají odstíny.

Při konkrétním zobrazení platí obecné pravidlo o vhodnosti tmavších a sytějších odstínů.

Odstíny ve výtvarném řešení návrhu symbolů obce proto nejsou zcela závazné a lze je upravovat.

Heraldika počítá s vysokou mírou stylizace zobrazených znakových figur. Figura by měla být jednoznačně rozpoznatelná, což ovšem neznamená, že má být zobrazena realisticky – může být například proporčně upravená tak, aby co nejvíce vyplňovala prostor znakového štítu, nebo mohou být její jednotlivé komponenty zobrazeny v upravených proporcích v závislosti na celkové kompozici znaku.

Primární je v heraldice blason neboli slovní popis a sekundární kresebná podoba neboli vizualizace blasonu, což znamená, že stejný znak může mít několik výtvarných podob (i současně užívaných).